1. ročník (DATACON 2025)
Výsledky ve finále prezentovalo sedm analytiků, na jejichž vystoupení se můžete podívat v naší videogalerii. Volili různé přístupy k analýze dat, z nichž nejčastějším byl právě design srovnávající změny spotřeby kortikoidů v rámci skupiny očkovaných nebo neočkovaných před očkováním a po něm (u očkovaných) vs před a po očkovacím období (u neočkovaných). A různé přístupy nutně přinesly různé výsledky – některé zajímavější, jiné méně zajímavé. Co bylo ale nejdůležitější – ani tam, kde se účastníci rozhodli pro téměř identický přístup, nebyly výsledky vždy stejné. Podívejme se například na srovnání výsledků nejlepších tří účastníků. Každý z nich hodnotil trochu jiné parametry, ale vždy alespoň dva měli parametry stejné. Podívejme se nejprve na hodnocení prvopředpisů (tedy v našem případě prvních předpisů kortikoidů pro daného člověka od roku 2015, dřívější data nemáme k dispozici). Prvopředpisy jsou výborný ukazatel nově vzniklé autoimunitní nemoci u člověka dosud z tohoto pohledu zdravého.
V tabulce vidíme, že u vítězů (pánové Maštálko a Žabka) u očkovaných i neočkovaných počty prvopředpisů rostly, ale tyto rozdíly (řečeno vědeckou terminologií) nebyly statisticky významné. Zjednodušeně můžeme říci, že statisticky významný výsledek dostaneme, když v posledním sloupci hodnota p je nižší než 0,05 – to v zjednodušeném pojetí odpovídá 5% pravděpodobnosti, že se spletu, když řeknu, že mezi skupinami je rozdíl. U vítězů takovéto významnosti nebylo dosaženo u žádného parametru (je potřeba říci, že dětí ve věku 12-15 let, které by dostali předepsány kortikoidy, je tak málo, že se z daného poměru nedá nic vyvozovat). Výsledky pana Gřunděla (2. místo) ale ukazují jiný obrázek. U dětí a mladých do 30 let je sice rozdíl stále těsně nevýznamný, u věkových kategorií nad 30 let už ale výsledky významné jsou a vypadá to, že očkování chrání proti rozvoji autoimunitních onemocnění. Zvláštní ale je, že počty prvopředpisů se na rozdíl od výsledků vítězů dokonce snižují. Ano, můžeme čekat, že se budou tyto počty s časem snižovat (první předpis člověk může dostat holt jenom jednou). Ale výsledky se holt liší. Dále můžeme srovnat prednisonové ekvivalenty (tedy celkovou spotřebu kortikoidů převedenou na jedno číslo zohledňující sílu jednotlivých léků) tak, jak vyšly výsledky 2. a 3. v pořadí, pánům Gřundělovi a Malíčkovi. V grafech prezentovaných panem Malíčkem můžeme vzít období 1 rok (tedy třetí bod v každém grafu; pozor, svislá osa je logaritmus se základem 2, takže číslo 1 by znamenalo dvojnásobný nárůst, číslo 0,5 přibližně 40% nárůst atd.) a porovnat výsledky s tabulkou pana Gřunděla.
Z obojího vidíme, že nejvýraznější výsledek je u dětí a mladých, kde nárůst u očkovaných výrazně převyšuje nárůst u neočkovaných, zatímco u lidí nad 30 let žádné velké rozdíly nevidíme. U ČPZP si výsledky i odpovídají i číselně, u OZP ale vychází z grafů pana Malíčka výrazně větší rozdíl v nárůstu u očkované nejmladší kohorty než z čísel pana Gřunděla. Z výsledků popisujících celkovou spotřebu to tedy vypadá, že vakcinace proti covidu je u nejmladší skupiny spojená s vyšším nárůstem spotřeby kortikoidů, tedy že vakcína spíše škodí. Jak se v tom vyznat? Kdo má pravdu? Nebo ji mají všichni? Pojďte se podívat na třetí díl.
Díl I – Co se v 1. ročníku zkoumalo?
Díl II – Finále rozdílných výsledků
Díl III - Proč se výsledky tak lišily
Díl IV – S novou analýzou vakcíny škodí?
Díl V - …anebo je to ještě jinak?
Díl VI - Potlačení imunity, nebo ochrana před covidem?